Co to vlastně je Svoboda? Zeptala se mě před časem jedna holčička a já jsem zaváhala. Došlo mi, že o svobodě se často mluví, ale málo přemýšlí, a že ani já nemám ujasněnou představu, co to pro mě znamená. Každý vám řekne, že máme svobodu slova a cestování, to jsme se asi učili ve škole. Takže svoboda je, že můžu chodit kam chci, a říkat, co chci? Ale to přece tak doslova nemůžu, pořád jsou nějaké bariéry, fyzické, právní nebo morální. Často mám pocit, že spousta lidí si pod pojmem svoboda představuje svět, kde žádné hranice neexistují. Ale tak to nefunguje. Takže nejsme svobodní? Podle mě ano, jen tomu chybí ta jedna zásadní ingredience. Odpovědnost. Svoboda pro mě znamená, že se můžu sama rozhodnout, jak naložím se svým životem a přijmu všechny následky, které s tím souvisí. Přijmu odpovědnost za svá rozhodnutí. A to je něco, co se už ve škole neučí. Naopak celý náš vzdělávací systém je založený na nesvobodě, kde někdo cizí rozhoduje, co, kdy, kde a navíc i jak budeme dělat. Učí nás držet hubu a krok, říká nám, jací jsme, co z nás bude (teda hlavně nebude) a pasuje nás do celoživotní role oběti. Myslíme si, že za nic nemůžeme, že se nám všechno tak nějak děje, že bychom, něco chtěli, ale ono to nejde. Jenomže ono to obvykle jde, jen nejsme ochotni přijmout tíhu toho našeho rozhodnutí. Chcete změnit pracovní obor, přestěhovat se, naučit se jazyk, založit organizaci, nejíst maso. Všechno z toho klidně můžete, pokud se rozhodnete to udělat, jen budete muset obětovat něco z toho, co máte teď abyste mohli získat něco, co jste vždycky chtěli a přijmout riziko, že to možná vyjde a možná ne. Ale vědět, že to rozhodnutí je moje, to je pro mě ten pocit svobody a potažmo štěstí. Protože pokud něco chci změnit, tak můžu a pokud nemám nic, co bych chtěla měnit, tak už mám všechno co chci.