Jsem minimalistka a už se to nebojím říct nahlas. Jen to možná znamená něco jiného, než si většina lidí pod tímhle termínem představí. Nemám doma holé stěny, nespím jen na matraci na zemi a moje věci se nevejdou do jednoho batohu. Minimalismus je v obecném povědomí spojen hlavně s uměním, estetickou stránkou a vlastnicvím věcí.

Jenže to není pointa minimalismu jako životního stylu. Minimalistovi jde hlavě o to zamyslet se nad tím, co od života čeká, co ho dělá šťastným, čím chce trávit svůj čas. Vypnout autopilota, být v přítomném okamžiku a před každým rozhodnutím se vědomě zastavit a zjistit, jestli to, co chce udělat je v souladu s tím, kdo je a jak chce žít svůj život.

Shodou okolností minimalisti obvykle vlastní méně věcí, protože, když se pořádně zamyslíte, co je v životě důležité, tak to obvykle věci nejsou. Věci v životě minimalisty jsou prostředek k tomu, aby žil svůj život, jak on sám chce a to vypadá pokaždé jinak. Pro někoho je to batoh se spacákem, pro někoho velký dům a navíc se to může v čase měnit a úplně otočit. Minimalismus je totiž cesta.

Já používám raději výraz vědomý život, protože se chci vyhnout spojování s vizuálním mininimalismem a vlastnictvím a mám pocit, že to lépe vystihuje to, že se jedná o probíhající proces a ne jednorázovou událost. Možností vědomě se zastavit a zamyslet totiž máme nespočet každý den od drobností jako jak budeme stát nebo dýchat přes to, jak budeme komunikovat s ostatními, až po zásadní otázky jako kde chceme žít nebo kdo chceme být.

Jsou to otázky, bez kterých se dá v klidu přežít a obvykle se nad nimi lidi nezamýšlí. Na druhou stranu jsou podle mě zásadní k tomu, abychom žili šťastný a naplněný život. Pomáhají nám zjistit, kdo chceme být a jestli naše chování k tomu směřuje. Vědomě žít neznamená dělat všechno správně, být zen mistr a dělat si analýzu každého nádechu. Ale schopnost vnímat, kdy je potřeba se zastavit a zamyslet, schopnost odhalit, co pro nás v životě nefunguje a zkusit to líp i schopnost chvíli nemyslet a prostě být v přítomném okamžiku a hlavně být upřímný sám k sobě.

Ráda tomu taky říkám „žít v pravdě“, protože právě na upřímnosti k sobě a potažmo ostatním to celé stojí. Žít vědomě můžete začít během pár sekund. Pár sekund, které vložíte mezi akci a reakci ve chvílích, kdy nejste spokojeni se svým impulsivním chováním.