„Ty děti mají ale hodně věcí“, napadlo mě, když Malé Svobodě nebyl snad ani rok. A pak jsem se zarazila. Vždyť ona sem nic z toho nepřinesla! Neumí ani chodit!

Dětské věci se doma berou do určitého věku čistě z vůle rodičů a troufám si říct, že i u větších dětí jsme zásobovateli převážně my, dospělí.

Rozmyslete se tedy hodně dobře, které věci si domů dobrovolně pustíte. Ve chvíli, kdy je dětem předáte, už to bude jejich rozhodnutí, zda a jak dlouho si je nechají. Nedělejte jim to zbytečně těžší.

Kolik hraček potřebuje dítě?

Čím míň, tím líp. Děti si vydrží hrát celý den třeba s kamenem nebo čímkoli, co už doma máte, takže není potřeba se trápit tím, že když zrovna „tuhle skvělou“ hračku nebude mít, tak ho o něco ochudíte. Čím víc hraček mají, tím víc času jim zabere samotné vybírání toho, s čím si hrát a budou se rozptylovat dalšími hračkami místo toho, aby měly čas na volnou kreativní hru.

Co jsou nejvetší zbytečnosti?

Za mě jsou to duplicitní kousky hraček, co už dítě má. Proč by jedno dítě potřebovalo dva kočárky na panenky nebo dvě tatry na písek? Jsou i hračky, u kterých je pro hru potřeba více kusů, třeba nějaké postavičky nebo autíčka. I tady je ale vhodné hlídat strop. Vážně si vyhraje se sedmi autíčky víc, než se šesti? Má to nějakou přidanou hodnotu?

Které hračky děti nejvíce využijí?

Některé hračky mají omezené využití, jsou to hračky, které jsou příliš specifické, mají jasný návod, jak si s nimi hrát a nic jiného s nimi nejde dělat. Je to jako mít hudební nástroj, na který jde zahrát jen jedna písnička. Párkrát je to zábava, ale brzy to omrzí. Podle spotřebitelského zákona můžete hračky do 14ti dnů vrátit. Dítě se ale takhle rychle hračky nevzdá i když na ni třeba po týdnu už reálně nesáhne. Ta hračka s vámi zůstane minimálně několik měsíců a třeba i pár let. Vybírejte proto takové hračky, které budou zábavné po celou dobu. A hračky, které vám sice přijdou cool, ale reálně zabaví tak třikrát si můžete vyzkoušet třeba v herničce nebo u kamarádky.

Když už víme, že hračky tahají domů hlavně dospěláci, tak je na tom skvělé to, že na ně jde použít klasické minimalistické techniky, jako na kterékoli jiné naše věci. Zároveň ty věci ale nejsou ve výsledku vaše, ale dítěte. Takže je potřeba do těchto aktivit děti zapojit, jít jim příkladem a nechat jim jejich zodpovědnost.

3 minimalistické triky, jak nemít doma hračkárnu:

1)Odložené nákupy

Nenakupujte spontánně, pokud vás nějaká věc nadchne, odložte její nákup a pořádně si rozmyslete, zda to opravdu doma chcete a najde to využití. A týká se to nejen nákupu, ale i věcí, které swapnete nebo podědíte. I věci zdarma zabírají doma místo! (To bohužel platí jen u kalorií, že ty „zadarmo“ se nepočítají 🤣).

Pokud už děti samy chodí s tím, že chtějí něco koupit, stanovte si nějaký pevný interval, o který budete nákupy hraček odkládat. V tomhle intervalu se opakovaně bavte o tom, zda to dítě vážně využije a jestli to pořád chce. A pokud se rozhodne, že ano, tak to pořiďte.

Pozor, aplikujte tuhle techniku jen pokud jste reálně ochotni tu věc pořídit. Pokud nechcete nic kupovat řekněte to rovnou a nehrajte hry a nečekejte, že to mezitím zapomene. Když necháte dítě rozhodnout, tak jeho volbu respektujte, jinak ztratíte důvěru.

2)Co když dostává hračky od příbuzných?

Babičky, tetičky a vůbec všichni vaši známí, budou chtít dětem dávat dárky. Nejlepší je včas dopředu všem dát seznam přání, třeba něco, co jste vy nebo děti pečlivě vybrali technikou „odloženého nákupu“.

Respektování vašeho přání může být pro některé lidi oříšek a může to chtít pár let tréninku. Může pomoct, že si dítě vytvoří seznam a odprezentuje ho třeba babičce samo. Odmítnout ta roztomilá očička bude těžší, než odmítnout váš podezíravý výraz.

Pro naše babičky dobře funguje, že můžou koupit i věci mimo seznam, ty ale zůstanou u nich doma. Samy pak vidí, kolik to zabírá místa a jak to děti využijí nebo ne. Díky tomu nad nákupem taky více přemýšlejí a nám se doma nehromadí zbytečné věci.

3)Jak vytřídit staré hračky?

Nezapomeňte, že to nejsou vaše věci a nemůžete je jen tak vyhodit, když se dítě nedívá. Můžete ale dětem pomoct s předvýběrem hraček, které vám přijde, že už nepoužívá a nechat ho pak projít jen těch pár věcí, místo hodinového třídění. Já třeba říkám: „Mám pocit, že už si s tímhle nehraješ. Můžeme to už dát nějakému dalšímu dítěti nebo to ještě chceš?“

Zapojit dítě můžete od jakéhokoli věku, čím nižšího, tím líp, i když bude ze začátku spíš pasivní, zvykne si na to, že třídění je běžná činnost. Taky je vhodné, aby vás vidělo podobně třídit i vaše věci, ať ví, že jste v tom spolu.

Pokud to děláte poprvé, můžete to spojit s nějakou akcí, kde vytříděné hračky přímo někomu předáte a pak si stanovit nějaký pravidelný interval, po kterém budete zase třídit, třeba každé dva měsíce, ať toho nemáte moc najednou.

Daří se vám doma redukovat staré hračky, nebo je to zatím boj?